Duben 2011

Ňah ňah...

28. dubna 2011 v 16:35 | Pauleen |  bloopers
Úplně se tu klepu radostí, nadšením, vzrušením... joooo... Zaprvé, mi konečně přišel Zertifikat Deutsch, na který jsem už čekala nervózně skoro dva týdny. Skvělý. Jo! Asi si ho zarámuju... Pokud nevíte, co to je, tak je to úřední papír, že umím mluvit německy :D. A je mezinárodně uznávaný a stojí tři tisíce...

Druhá věc... dnes o půlnoci byla premiéra traileru Harryho Pottera a Relikvií smrti 2 a já to zjistila teď a viděla jsem ho snad už 5x! :D *závislačka* Já se tak těším... strašně moc bych chtěla na premiéru. Londýnská mi zřejmě nevyjde, ale bude mi stačit ta česká *ach, tak skromnost:D* Enjoy it!

Staženou z youtube, práva nevlastním.

Moji radost jen lehce kazí to, že na zítra musím umět do písemky 9 maturitních otázek ze zeměpisu a univerzita, kam se hlásím, po mně chce k přijímacím zkouškám 14.6. donést kopii maturitného vysvědčení, které dostanu až 20.6. Trochu vtípek no... To se snad ještě nějak vyřeší... Eh... snad...

Pauleen

Dům

14. dubna 2011 v 21:15 | Pauleen |  Jednotlivé povídky
Stáli jsme přd tím domem. Chodím kolem něj denně. Velká, tajemná, zřejmě neobydlená vila, kterou její majitel, pokud vůbec existuje nějaký majitel, nechává s klidním srdcem chátrat.
Stáli jsme před tím domem a mě dovnitř táhla zvědavost a takové tajemno, které z něj vyzařovalo, na druhou stranu mě na místě držel strach.

Stane se...

6. dubna 2011 v 22:17 | Pauleen |  Stalo se
Takže dobrý večer,

po úmorném patlání se s maturitní otázkou na zemáček (Státy bývalé Jugoslávie a Albánie), kterou jsem dělala celé odpoledne (to víte, pauza na večeři, na seriál, na který normálně nekoukám, kakaová přestávečka a tak... ty to prodloužily no) jsem se rozhodla napsat článek, abych zapomněla na těžbu bauxitu, Plitvická jezera a vyhlášení nezávislosti Kosova. Fuj.

Psala jsem o školní akci a o oslavě, které se měly konat a také konaly. Školní akcička se ale konala beze mne, protože jsem se kvůli ní pohádala s mamkou a hádku jsem ukončila pasivním odporem: "Fajn, tak já nikam nejedu, spokojená?!" Zavřela jsem se do pokoje a trucovala jsem. Ehm, na můj věk malinko dětinské, ale což :D. Druhý den se pak konala moje oslava. Měla jsem zamluvenou hospůdku naší známé a pozváno bylo... celkem dost lidí... jenže většina z nich mi odřekla, takže tam přišlo všehovšudy tak osm lidí. To byla nemoc sem, rodinná oslava tam, dovolená támhle a já se tahala se dvěma dorty (protože babi říkala, že jeden dort pro 10 lidí nestačí, a já ji poslechla... fakt díky) a jeden a půl jsem tahala domů. Ale ta sešlost dopadla i tak celkem dobře... hráli jsme asi 3x šipky (a já vždycky prohrála), dostala jsem krásný náramek a dvě kytičky... a lambrusco *ňamííí*. Vzhledem k té "velké" účasti jsme brzy skončili, takže jsem šla spát už asi o půlnoci.

A teď něco k tvorbě. K Hvězdě jsem sice nenapsala ani řádek, zato jsem začala psát povídku podle vlastního snu, inspirovaného domem, okolo kterého chodím. Bohužel jsem se probudila uprostřed toho snu, takže nevím, jak měl skončit a tím pádem musím vymyslet nějaký pořádný konec :D. Píšu ve škole během matematiky, fyziky a dalších předmětů, na kterých už si nepíšu, mám je uzavřené, nematuruji z nich a do života je nepotřebuji... *jako vážně, k čemu MNĚ bude jaderná fyzika?!?* Povídka se jmenuje (překvapivě) Dům a doufám, že ji dopíšu do konce týdne nebo přes víkend. Záleží jen na tom konci... ach jo, kdybych se tak neprobudila, hned by to bylo jednodušší.

Jak nad tím tak uvažuju, takh tohle je jeden z mála článků za poslední dobu, které jsou dlouhé a mají smysl zároveň. Amazing... :D

S přáním pěkného pozdravu
Pauleen

PS: Jen perlička na závěr. Malovala jsem si nehty... na žluto (jakože ke žlutému tričku) a jeden jsem namalovala modrým lakem... prostě vybočení ze stereotypu a všednosti. Pak se mě spolužačka zeptala, co to má jako znamenat. Podívala jsem se na ten modrý nehet, pokrčila jsem rameny a řekla: "Rebel!" :D