Umberto Eco
Jméno růže
Vypravěčem příběhu je Adso z Melku, který jako mladý novic doprovázel františkána Viléma z Baskevillu do opatství. Vilém zde měl "připravit půdu" pro jednání františkánů, kteří byli toho názoru, že církev má být chudá, aby šla příkladem, s delegací papeže Jana XXII.
Po příjezdu jim opat řekne, že iluminátor Adelmus záhadně zemřel (jeho tělo bylo nalezeno pod věží, ale okno bylo zavřené), a poprosí Viléma, bývalého inkvizitora, zda by mohl jeho smrt objasnit.
Druhý den je nalezen další mrtvý mnich, Venantius. Byl v kádi s krví ze zabijačky. Jeden starý mnich, Alinardus, kterého všichni pokládají za tak starého, že neví, co říká, tvrdí, že jsou to znamení, která jsou předzvěstí Apokalypsy. Další smrt to na první pohled potvrzuje; mnich Berengar je nalezen utopený ve vaně v místních lázních.
Vilém debatuje s druhým nejstarším mnichem v opatství, slepým Jorgem, a postupně zjišťuje, že všichni mrtví měli neco společného s knihovnou. Vilém se do ní chce podívat, ale je mu to zakázáno, proto tam v noci chodí tajně.
Knihovna je jeden velký labyrint. Vilém s Adsonem navíc zjistí, že se v ní nachází zazděná místnost s tajným vchodem, v níž jsou pravděpodobně knihy, o kterých by mnichové neměli vědět? A právě jedna z nich se jim dostala do rukou - druhý díl Aristotelovy Poetiky. Ti, kteří ji četli, zemřeli. A pak se kniha ztratila.
Do opatství přijíždí delegace, v jejím čele je inkvizitor Bernardo Gui. Dohadují se velmi bouřlivě a jejich názory se stále liší.
Je zatčen místní cellarius pro podezření z vraždy. Navíc je nalezen mrtvý herbarista Severin a později Jorgův pomocník Malachiáš. Mezitím je nalezena kniha, ale zásluhou mnicha Bengta se opět ztratí.
Vilém dává do kupy všechny souvislosti a díky náhodě zjistí, jak se dostat do tajné místnosti v knihovně.
Tam na něj čeká Jorge.
V Poetice je ospavedlňován smích. Jorge tvrdí, že smích je nástroj ďábla, aby se nebáli Boha. Proto stránky knihy napustil jedem, takže když si ji mniši četli a při otáčení listů listu naslinili prst, jed polkli a otrávili.
Jorge nakonec sní jednotlivé listy knihy a knihovnu zapálí. Vilém a Adso utečou z opatství a z dálky sledují, jak všechny budovy postupně lehají popelem.
Citát:
"Proč by ale neměl chtít, aby..."
"Moc se ptáš. Opat mi řekl na začátku, že knihovna je nedotknutelná. Bude k tomu mít své důvody. Je taky možné, že je sám nějak do celé záležitosti zapleten, a nemysli si, že by mohl mít s Adelmovou smrtí něco společného. Teď se však pohoršení šíří a mohlo by se dotknout i jeho osoby. A proto nechce, aby byla objevena pravda, nebo aspoň, abych ji objevil já..."
"Pak ale toto místo Bůh opustil," řekl jsem sklesle.
"Víš snad o nějakém, kde by se Bůh cítil jako doma?" zeptal se mě Vilém a jak byl vysoký, podíval se na mne poněkud seshora.
Hodnocení:
Kladné body této knížce dávám za čtivost, zajímavou zápletku i její rozluštění, záporné dávám spisovateli - za to, jak sálodlouze popisuje místnosti, obrazy a podobně (popis chámu na 4 stránky jsem přeskočila).
Je to celkem těžké čtení, takže doporučuji se nejprve podívat na film, který je podle mě zracovám velmi, velmi obře. Hraje tam Sean Connery a Christian Slater. Já jsem to tak udělala a kniha se mi četla skoro sama;).
Co bych ještě dodala - nevím, jestli to je tak ve všech překladem, ale ve vydání, které jsem četla já, zůstali některé věty zachovené v původním jazyce mnihů - latina, francouzština nebo třeba i němčina.
Na hvězdičky dávám 4,5 *, půlku odečítám za ten popis, ale ten tam prostě musel být.