Duben 2010

25. John před branami!

19. dubna 2010 v 18:09 Návrat krále
Návrat krále
Slavnostní hostina byla velkolepá. Víno teklo proudem, jídla bylo dost pro každého, že se stoly skoro prohýbaly pod tím velkým množstvím masa všeho druhu, pečiva, zeleniny, ovoce a pamlsků. Král seděl v čele, po jeho levici královna, po pravici Gordon. Vedle něj seděl Robin, Emily a Malý John. Dále u stolu seděli už jen členové rady a jejich manželky.

Řetězák 0.4

18. dubna 2010 v 13:40 Ostatní
Ehm... Tak něco málo pro oddych. Venku je krásně, zřejmě vypadnu ven.

Včera jsem byla na Alence v Říši divů... :) Johny je naprosto dokonalý:D

Sebráno zde: Juliette

Ťuťu ňuňu

16. dubna 2010 v 20:33 bloopers
baby
Tohle jsem chtěla napsat už dřív, ale pak jsem to odložila... Nechtěla jsem, aby to bylo součástí jiného článku, protože to prostě nejde.
A navíc, ta kamarádka, o které budu mluvit, má dnes narozeniny. Osmnácté, abych upřesnila.

Asi takhle začnu:
Pohodlně se usaďte, pokud vás to zajímá, a čtěte.

7. Povýšení lady Antonie

13. dubna 2010 v 18:54 Hvězda
Uplynulo několik naprosto nezajímavých týdnů. Madeline sice zuřila, že jsem s Jasonem nebyla ani na jediném rande, ale mě to bylo jedno. Jemu zřejmě taky, jinak by mě někam pozval.

Bubly bubly bubly...

10. dubna 2010 v 19:09 Stalo se
Jedná mladá, čerstvě osmnáctiletá, dívka si vyjela s rodiči do Prahy. Myslela, že to bude jen návštěva babičky, kterou ona a její maminka nemají v lásce (je z tatínkovi strany), a návštěva Pražského hradu, kde už byla tollikrát, že to ani nespočítá. Tutíž počítala s celkem nudným víkendem bez překvapení...
Mýlila se... (myslet totiž znamená ho*no vědět:P)

Na velikonoční pondělí tedy ráno co nejdříve vyjela celá rodinka do Aquaparku v Čestlicích, aby tam strávila pondělí bez otravných koledníků. Krom toho, že si na tobogánu zřejmě natrhla sval (a celý týden pak nadávala, až to hezké nebylo) tam také ráda sledovala skupinku potápěčů, kteří třenovali v 8metrové jámě volné potápění. No, a jeden potápěč rád sledoval ji.
Nejprve jen ukazoval, jak je úžasný, když pod tou vodou vydrží bez dýchání dýl jak pět minut a dělá u toho kotrmelce a jiné skopičinky, pak jí začal nenápadně mávat a šklebit se na jejího tatíka, který byl k okénku do vody zády, a nakonec jí začal psát na sklo. A kdyby ta ukecaná ženská vedle ní ztichla, tak by dávala pozor a došlo by jí, že jí nepíše blbost, ale webovou adresu, kde ho dívka najde. Když pochopil, že to nebylo dost jasné, vynořil se, čímž jí zmizel z očí, a za chvíli se ponořil znovu, tentokrát s vizitkou v ruce. * Je zvláštní, že se nerozmočila...*
Bohužel pak dívka jela domů a potápěče už nikdy neviděla. Naštěstí si ale vzpomněla na tu adresu a tam na něj našla mail. Napsala mu, ale ozval se jí jakýsi Bóďa *co je mi po Bóďovi?!:D* a spolu přišli na to, že jediný potápěč, který se potápí s vizitkami, byl Honza. A pak jí najednou napsal samotný potapěč Honza.
Tadá... Zazvonil malý znovec a příběhu je prozatím konec...

Zřejmě to bude na pokračování, pokud nějaké bude...

Pauleen

PS: Omlouvám se, že jsem za poslední týden nebyla schopná skoro nic napsat, ale postihla mě nemoc zvaná lenost a mě se nechtělo nic. ani učit do školy, ani vymýšlet a psát články (ale tenhle je pravdivý!) a tak... Je to zhoubná nemoc a lékaři na ni zatím nevymysleli lék...

24. Pradlena

6. dubna 2010 v 17:12 Návrat krále
Návrat krále
Co je to za vůni? Les takhle nevoní, bylinky to také nejsou. Co by to mohlo být?
Kate otevřela oči.
"Dobré ráno," Allan se nad ní skláněl a díval se, jak se probouzí. "Vyspala ses dobře?" Kate kývla posadila se: "Něco tu krásně voní. Co je to?" "Nevím, nic nevařím, na to jsi tu odbornice ty," pokrčil rameny a posadil se vedle ní. Znovu ji ucítila. Byl to on! No určitě. Trochu se usmála: "No, třeba se mi jen něco zdálo. Půjdu udělat snídani." Vstala a zaběhla do tábora. Na tvářích se jí začaly objevovat rumělky.
"Jak jim pošleme teda zprávu do toho Londýna?" křičela, aby ji Allan venku slyšel.
"Co hulákáš, vždyť stojím za tebou," zasmál se. Kate se lekla a vykřikla. "Dobrý? Už jsem řekl, že nemusíme. Myslím, že to vědí."
"Proč seš si tím tak jistý?" zeptala se, když se vzpamatovala z šoku.
"Nejsem, jen si to myslím," zopakoval, "Neboj se, oni se vrátí. Neboj. V pořádku," objal ji, aby ji uklidnil.
Zase ta vůně.

---