22. A nakonec...

25. listopadu 2009 v 14:48 |  Smutnooký
Bylo to už pár dní, co jsem se uzdravila. Zápal plic to nebyl. Naštěstí. S Robinem jsme se procházeli po lese a povídali si. Šerifa jsem už neřešila. Nemělo to cenu. A po tom, co mi řekl Robin, jsem stejně nemohla nic dělat.
Když jsem začala mluvit o Allanovi... No dobře... Asi dvakrát jsem o něm začala mluvit. Ale vždycky se na mě Smutnooký podezíravě podíval.
"Robine, vím, že jsem se mi líbila a myslím, že mě měl rád. Dokonce jsem trochu vnímala, když jste se u mě hádali. Myslím tím to, když jsem byla nemocná. Vím, že to bylo kvůli mě." řekla jsem mu jednou, když jsme seděli na "mém" dubu.
"Proto Allan odešel. Nechtěl tu být, když ty a já... " Chytil mě za ruku a políbil ji. Odmlčel se a zadíval se směrem před sebe, ale já pochopila.
"Mrzí mě, že jste se pohádali kvůli mně." řekl jsem a myslela jsem to vážně. To, že Allan mezi námi chyběl bylo vidět. Bylo nás málo. Robin si to nechtěl přiznat, ale řekla bych, že mu to bylo líto. Hádka i zbojníkův náhlý odchod.

---

Večer jsem chystala nádobí pro Muche, který venku opékal dva holuby. Vedle poliček visel Allanův přívěšek. Značka nás, zbojníků od Robina Hooda. Chvíli jsem se na ni dívala, a pak mě něco napadlo. Vzala jsem ho a chovala si ho do kapsy.

---

Podala jsem každému misku.
"My jsme ale čtyři." řekl mi John.
"Já vím."
"Tak proč máš jen tři misky?"
"Dneska jíst nebudu. Kdyžtak později."
"Kam chceš jít?" zeptal se Robin.
"Ehm... Chci se projít."
Much se na mě divně podíval: "Neprocházeli jste se snad vy dva..." ukázal na mě a Robina malou kudličkou, "...celý den? A včera? A před tím taky?"
"Ale no jo, prosím tě." mávla jsem na tím rukou a odešla. Poslední, co jsem viděla, byl, že se po sobě zbojníci navzájem podívali a pokrčili rameny.
"Ženský." zamumlal Malý John.

---

Proběhla jsem všechna naše stanoviště a mně známá místa, ale Allan nikde. Zašla jsem i do Locksley a nějaké menší vedlejší vesničky a ani tam jsem neuspěla. Nikdo světlovlasého zbojníka neviděl. Chtě nechtě, musela jsem se smířit s tím, že ho nenajdu a že se do tábora nevrátí.
Vydala jsem se po lesní pěšině zpátky.
"Emily? Jsi to ty?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.
"Allane!" Radostí jsem k němu přiběhla a vrhla se mu kolem krku.
"Jsi zdravá!" usmál se na mě.
"Jo. Jo, jsem." Pak jsem nasadila naštvaný výraz: "Co tady děláš?"
"Chtěl jsem se zeptat na totéž."
"To je možný, ale já se ptala dřív, tak povídej!"
"S Robinem jsme se pohádali.."
"Vím."
"Neměl jsem kam jít, tak jsem se procházel po lese. Zašel jsem do Nettelstonu a tak."
"Fajn. Myslím, že ses procházel až až. Je čas se vrátit zpátky do tábora." řekl jsem rádně a s vážnou tváří. Než stihl cokoliv říct, pokračovala jsem. Tentokrát mile a trochu zoufale: "To, co se stalo mezi tebou a Robinem už je pryč a je vidět, že ho to mrzí. Je ale tvrdohlavý a neřekne ti to sám od sebe. No tak, chybíš nám tam. Prosím, vrať se." Pak jsem zašátrala v kapse a vytáhla známku.
Nevěřícně ji vzal do ruky: "Já si ji strhnul a hodil bůh ví kam. Vy jste ji našli?!" Dal si ji na krk.
"Em?"
"Copak?"
"Ty a Robin... No... Jste spolu?" ptal se opatrně.
Mlčky jsem kývla a všimla jsem si, že posmutněl. "Allane, no ták. Víš, mě se Robin líbil už když jsem ho poprvé viděla. Ty seš vážně hodný a milý, ale... Nevím, jak to říct..."
"Chápu. Mohli bychom na to, prosím zapomenout. Být přátelé, chápeš?"
Usmála jsem se a ruce mu obmotala kolem nadloktí. "Tak jdeme."

---

Když jsme došli do tábora., všichni najednou zmlkli a zírali, jako by jim ulétly včely. Allan se zastavil a bál se jít dál.
"Ale no tak." šeptla jsem a popostrčila ho.
Nesměle si sedl a nic neříkal. Ostatní ho ale rádi viděli. I Hood. Já se posadila vedle Robina a společně jsme večeřeli, protože na mě čekali.
"Jak jsi...?" zašeptal mi Smutnooký do ucha.
"Jsem šikovná." mrkla jsem na něj a usmála se.
"Všechno jak tak, jak má být." řekl radostně Much a zakousl se do své porce masa. V tu chvíli jsem si vzpomněla na matku, potom na šerifa a pro sebe jsem sklesle, potichu dodala: "Skoro."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama