14. Večeře se šerifem

25. listopadu 2009 v 14:08 |  Smutnooký
Usadila jsem se u stolu po šerifově pravici.
"Kdo je to?" šeptal Gisbornovi. Ten mu potichu odpověděl: "Lady Eleonor z Wessexu. Mluvil jsem o ní, pane." "Á, už vím." vzpomněl si šerif a hodil po mně milý - předstíraný úsměv.
"Takže dcera lorda z Wessexu, jo?" zeptal se mě.
"Ano, pane." Byla jsem trochu nervózní.
"Netušil jsem, že má dceru."
'Sakra!' pomyslela jsem si, "Ale má." Nic jiného mě nenapadlo. 'Jestli to nevyjde, tak to Robinovi pěkně osolím.'
Naštěstí začali nosit na stůl, takže neměl příležitost mě dál zpovídat. Díkybohu. K jídlu jsme měli kachnu se zelnou nádivkou, vařené brambory, dušenou mrkev a chléb. Šerif nechal donést dva džbány červeného vína se slovy: "Když máme takovou návštěvu."
Tak dobře jsem se dlouho nenajedla. V lese jsme sice měli také maso, ale je hodně velký rozdíl mezi veverkou a kachnou se zelím a bramborem, ne? Měla jsem pár pohárků vína, ale ne tolik, abych byla moc "upovídaná". To narozdíl ode mě byli šerif i Guy lehce přiopilí. Byli tam, kde jsem je potřebovala mít.
Šerif se dost přejedl, takže nás pak opustil a šel si lehnout. Zůstala jsem s Gisbornem sama. 'Můžeš i flirtovat.' vzpomněla jsem si na Robinova slova. Vstala jsem tedy, obešla jsem stůl a posadila se těsně vedle Guye. Naklonila jsem se k němu: "Neukázal by jste mi hrad, sire?" zašeptala jsem mu do ucha a prstem jemně přejela po hřbetu jeho ruky.
"Proč ne?!"
Ukázal mi svoji a šerifovu komnatu, zbrojírnu, sípku, kuchyň, spižírnu (ne, že by mě to nějak zajímalo, ale co) a dostali jsme se i k pokladnici.
"A je dostatečně chráněná?" zeptala jsem se ho zvědavě. "Ale jistě. Venku jsou dva strážní. Klíč mám jen já a šerif. A správce financí.. Kdo by se tam chtěl dostat bez klíče, nemá šanci." "Jakto?" "Je tam plno pastí. Natahané drátky, které spustí mříž a poplach, kameny, které, když na ně někdo stoupne, propadnou se a vetřelec dopadne přímo do vězení. - Tam se pak také můžeme podívat." Chvíli mi ještě vysvětloval dokonalý ochranný systém a pak mě odvedl do pokoje. Na žalář zjevně sám zapomněl.
"Dobrou noc."
"Dobrou noc, lady Eleonor."
Hned, jak jsem zavřela dveře, zapsala jsem si poznámky na seznam od Robina a potom jsem si lehla na postel. Byla tak měkká a pohodlná, že jsem hned usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama