13. Den D

25. listopadu 2009 v 14:04 |  Smutnooký
Oblékla jsem si šaty, které mi koupil Much. Nebo Robin? To je jedno. Ty krásné kaštanově hnědé a pomněnkově modré šaty. Do výstřihu jsem si připla brož. Potom jsem si rozčesala vlasy, zvedla je do drdolu a sepla koženou sponou. Prohlédla jsem se v miniaturním zrcadle a zhodnotila jsem se slovy: "Ujde to." Několikrát jsem se zhluboka nadechla a až pak jsem se odvážila vyjít ven mezi zbojníky.
Seděli venku znudění, asi mi to dlouho trvalo.
První zvedl hlavu od země Much. Zasekl se a zíral na mě.
"Ehm." upoutala jsem na sebe jejich pozornost.
Když si mě prohlédli, mlčeli. Nebyli schopni cokoliv říct.
"Co je?" zeptala jsem se nervózně.
"Vypadáš nádherně." řekl první Allan.
"Vážně? Cítím se divně. Byla jsem zvyklá na kalhoty."
"Jo, sluší ti to." řekl John a to mě potěšilo.
"Jo, jo." přitakal Much.
Jen Robin pořád nic neříkal. Prohlížel si mě. Po nějaké době vstal a beze slova mi dal do ruky papír. Rozložila jsem ho:
- Zabezpečení pokladnice
- Šerifovy stálé návyky
- Popravy

"Jen tohle? Tos mi mohl jen říct, zapamatovala bych si to."
Neřekl na to nic. Místo toho mě začal poučovat: "Přijdeš na hrad a řekneš, že ti zbojníci ukradli koně, peníze a zavazadla a že nemáš kde spát. Poprosíš, jestli by tě nenechali několik dní na hradě. Budeš vyzvídat od Gisborna a strážných. Šerif ti toho možná moc neřekne. Chci ale, aby jsi ho sledovala, aby jsi s ním byla co nejčastěji.. Rozumíš?"
"Fajn. Hm... Kdy se budu moct vrátit?"
"Nás všechny už Gisborne zná, takže si tam nemůžeme jen tak napochodovat a odvést tě domů. Ale slibuju, že něco vymyslíme a dáme ti vědět. Ano?"
"Dobře." řekla jsem sklesle.
"Chceš odvést na kraj lesa? Někdo tě vyprovodí." zeptal se mě nakonec.
"Já klidně půjdu." ozval se Allan.
"Ne, díky. Jsem dospělá. Dojdu sama."

---

"Hej ty, pojď sem!" Gisborne. Hlas muže, který mě připravil o střechu nad hlavou, jsem poznala hned. Křičel asi na strážného. Co já vím.
"Dobrý den." pozdravila jsem slušně. Gisborne chtěl zrovna seřvat pár strážných, ale při pohledu na mě se zasekl.. Přišel ke mně a políbil mi ruku. "Co vás sem přivádí, mylady?"
"Projížděla jsem lesem a přepadla mě banda zbojníků. Vzali mi mého hnědáka, všechny peníze i můj příruční vak. Váš hrad bylo to první, co jsem viděla, když jsem vyšla z lesa. Doufala jsem, že mi pomůžete." Celou dobu jsem na něj dělala oči a modlila se, ať to vyjde. "Ale samozřejmě. To byl určitě Robin Hood. Můžete tu zůstat tak dlouho, jak budete potřebovat. Jsem sir Guy Gisborne."
"Lady Eleonor, dcera lorda z Wessexu."
"Odvedl mě do jednoho z pokojů a přidělil mi muže v brnění.
"Půjdu o vás říct šerifovi. Povečeříte s námi?"
"S radostí." odpověděla jsem zdvořile ze dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama