Titulek se po (nečekaně) dlouhé době hlásí

19. října 2009 v 18:18 |  bloopers
Ech, nenávidím úvody, ale to už jsem tu asi psala.

Prostě a jednoduše se chci omluvit za (na mě překvapivě) dlouhou neaktvitu. Od minulého pondělka jsem nenapsala ani ťuk, kromě reakcí na vaše komentáře. Mimochodem, díky za ty vaše komentáře a slibuji, že to s Emily nějak vyřeším.

No, a teď k tomu, abyste věděli, kde jsem se celý týden flákala. Kromě několika písemek a tím pádem a pár hodin učení na ně, vlastně ani nevím, co jsem dělala v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Absolutní okno.

V pátek jsem, a to vím jistojistě a na 100%, zaběhla po škole do banky kvůli zařizování účtu a pak měla co dělat, abych stihla autobus ke kamarádce. Pořádala totiž dámskou jízdu a já byla pozvaná mezi ony vyvolené ladies, které byly pozvané. Nejprve jsem pomáhala s přípravou občerstvení a pak jsme krandaly o všem možném. Když už to vypadalo, že nikdo další něpřijde, přemístily jsme se do obývacího pokoje a pustily si film Chicago, skvělý muzikál s Cathrine Zeta - Jones, Richardem Gerem a filmovou Brigitte Jones, Renee Zellweger. Miluju písničku Vězeňské tango šesti vězenkyň (ono to nemá asi nějaký přesný název, ale co), ale to je vedlejší. V půlce filmu to hostitelka stopla, protože to stejně nikdo nesledoval a začaly jsme hrát hru Activity.
Je to celkem vtipná hra, ale "nejúžasnější" bylo, když jsem měla pantomimicky předvést zajíce na divoko. Pro začátek jsem naznačila toho zajíce, což ostatní uhodli, kromě někoho, kdo zařval "Veverka!". No a pak jsem tam divoce poskakovala, jakože na divoko. "Šílený!", "Potrefený!" nebo "Střelený!" Přestala jsem poskakovat jako magor a naznačila jsem talíř a jakože jím. "Zajíc na pekáči!", "Pečený!", "Zajíc na talíři!" Opět jsem začala skákat po celém pokoji, v obličeji rudá od toho, jak jsem se dusila smíchy. Když konečně uplynul časový limit, odevzdaně jsem hodila rukama a řekla odpověď.
"A proč se u toho tak blbě tlemíš?" zeptala se mě B.
Odešla jsem brzo, takže nevím, jak holky dopadly, ale zajíc na divoko jě prostě zajíc na divoko.

V sobotu jsem se chystala na prodlouženou. Kamarádce slibuju už asi měsíc, že se na ni přijdu podívat a ono pořád nic. A tentokrát jsem šla. Vzala jsem k sobě kamaráda a přilepili jsme se na kamarádčinu babičku, jakože já budu její sestřenice a on bude můj přitel a spolu s "naší" babi se jdeme podívat. Jenže ten ******************** učitel tance nás tam nechtěl pustit, že prý nejsme rodiče, takže si máme počkat. No a samozřejmě jsme se tam nedostali, protože bylo vyprodáno. Poto se nás tam spolužačky snažily všemožně procpat a dokonce přišly i za tou babičkou, která pro mě přišla a řekla, že jsem její vnučka.
P.: "Díky, holky. No, venku je dalších 6 lidí, který bych sem ráda dostala. Máte nápad?"
L.: "No to teda ne, venku je R. (spolužák) a ty teď půjdeš a získáš pro něj vrácenku jako pro přítele. Ty lidi venku mi jsou ukradený. Já šla za tou babičkou, abys mohla dovnitř, tak sem dostaň R.!"
Naštvaně jsem vyšla ven, získala vrácenku a šla ke spolužákovi.
"Na, tady máš vrácenku, dej mi padesát korun za vstup, já odcházím."
Byl trochu v šoku, jak jsem to na něj vybalila, takže neprotestoval.
Vyšla jsem ven ke skupince oněch šesti lidí, bez kterých to nemělo cenu a první, co jsem řekla, bylo: "L. je nehorázná kráva." (pozn.: ne jen kvůli tomu, už dlouho s ní mám nevyřešené účty)
Smích...
Místo tanečních jsme zakotvili v nějaké hospodě, či co to bylo a tam jsme pomlouvali učitele z tanečních a vyřizovali různé telefonáty s pár klukama.

P. (telefon): "Ahoj, nechceš přijet na taneční? Ono je teda vyprodáno a ten blb nás tam nechce pustit, ale stejně - nechceš přijet?"

O.: "Já tam vlez oknem, ale on si mě všiml a začal řvát, že zavolá policajty, tak jsem pak vylez. Ale příště to zkusím znova. A jak se na ty taneční dostanete vy?"

H.: "Co ty tu tak stojíš?"
P.: "Co by? Koukám, jak hrajete a snažím se to pochopit. Teda... Já vím, jak se hraje kulečník, ale... Vlastně... No prostě stojím a koukám."

Jaj, to jsem se rozepsala. Tak snad jsem vás tím neuspala.

A nakonec. - V dějepise jsme začali brát Anglii v 16. století. Jindřich VII. (kterého teda učitel ošklivě odbyl) a po něm Jindřich VIII. a jeho šest žen. Já teda Tudorovce sledovala jen výjimečně a stejně je přestali dávat po první sérii (a HBO nemám :o/ ), ale mě Anglie zajímá tak celkově. Prostě láska mého života (já pořád říkám, že jsem se narodila ve špatné zemi). Když jsem se při hodině zmínila o tom, že mě tahle kapitola bude bavit, otočila se na mě S.: "Tak uvidíme, jak se to odrazí na tvé písemce." (pozn.: ironické "ha ha ha")

Jádydádydá
upovídaná Pauleen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenny | Web | 19. října 2009 v 18:50 | Reagovat

Anglie je božská :-). Teda já osobně mám úplně nejradši Francii, ale Anglie je hned druhá.

2 Maggie | Web | 19. října 2009 v 18:58 | Reagovat

Taky miluju Anglii  :-) Taky bych ráda probírala Jindřicha, ale teď jsme začali Mezopotámii, takže si ještě budu muset počkat  :-?  :-)

3 Sami | E-mail | Web | 19. října 2009 v 20:52 | Reagovat

My sme Jindřicha VII. taky nijak nebrali. A VIII. jsme spolu a Alžbětou měli za domácí úkol. Ale my sme to brali už nevim před jakou přesně dobou ale předminulej tejden sme na to už psali písemku. Právě na tuhle Anglii, na Francii a na nástup Habsburku na český trůn. Písemka na nezvykle málo stránek ale měla jsem plnej počet bodů ;-) Teď už berem poslední fázi 30-ti leté války.
Jinak Cell Blog Tango neboli to tango těch vězeňkyň taky zbožňuju. Hlavně to jak tak nevině líčí jak se zbavovali těch chlapů :-D

4 Míla | 20. října 2009 v 18:37 | Reagovat

Neměj obavy, přečetla jsem si to ze zájmem až do konce a určitě jsi mě neuspala.

I mě se stává, že mi dny splývají, a už nevím, co jsem vlastně dělala předevčírem :-D

5 Pauleen | 20. října 2009 v 18:39 | Reagovat

Sami: "Některým chlapům hold arzenik nedělá dobře." :D Chápu tě...

Maggie: Tak to tě lituju. Tuhle látku jsem nenáviděla.

6 Sami | E-mail | Web | 20. října 2009 v 19:07 | Reagovat

Pauleen:JJ anebo "A tak sem vystřelila dva varovné výstřely...do jeho hlavy." :-D či "Dá se říci, že jsme se rozešli pro umělecký nesoulad. On se najednou cítil být tak živý...a já? Já ho viděla mrtvýho!" :-D

7 Pauleen | 20. října 2009 v 19:09 | Reagovat

Sami: "A pak mi naběhl na nůž. Dokonce desetkrát mi na něj naběhl." Á, našla jsem v tobě spřízněnou duši :D  :-P ...

8 Rouge | E-mail | Web | 20. října 2009 v 20:20 | Reagovat

Jojo, Anglie je nejlepší  :-)

9 Sami | E-mail | Web | 20. října 2009 v 22:53 | Reagovat

Pauleen: Jj anebo "Teprve, když sem si smívala krev z rukou, došlo mi, že je vlastně po nich." :-D Jen dodneška nevim, co vlastně říká ta Maďarka, jediný co vím je "Já nevinná."

10 pusinka-lucka | Web | 21. října 2009 v 9:47 | Reagovat

Ahoj.Předem se omlouvám za reklamu.Máš moooc hezký blog.A tak tě moooc prosíím koukni na můj blog.A hlasuj v anketě která je v menu děkuju

11 Lenny | Web | 22. října 2009 v 18:35 | Reagovat

Myslíš tu v tom videu? To je Silly Boy :-)

12 Kaunaz Isa | Web | 22. října 2009 v 23:17 | Reagovat

Opravdu velmi upovídaná. Ale nečetlo se to špatně. Na to, že se jedná o soupisku události.

13 Luss | Web | 23. října 2009 v 20:57 | Reagovat

ÁNGLIE  :-D My berem 1.světovou  :-D Mimo jiné všechny avatary beru na photobucketu  ;-)
třeba tady: http://photobucket.com/images/friends%20icons/?page=3&userinit=true&source=homepage

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama