11. Prostě proto!

25. října 2009 v 15:17 |  Návrat krále
Abatyše odvedla Emily do jednoho z pokojů.
"A jsi si jistá, že chceš přijít mezi nás?" zeptala se jí ve dveřích, když odcházela.
Emily, která seděla na posteli, kývla a řekla: "Ano. Vím, že Bůh je jediný, kdo mi může pomoci. Nikomu jinému se to nepovedlo."

"Dobrá. Tvé rozhodnutí je jen tvé." usmála se na nic jeptiška a ještě než odešla, řekla jí, že slavnostní přijetí proběhne až tehdy, když bude zbavena všech hříchů.
"To je vše?" udivila se Em.
"Jistě. Nepotřebujeme bohaté dary ani složité přípravy. Do našeho kostela chodí ženy a dívky, které už vyzkoušely vše. Nám stačí očištění od hříchů. Našemu pánu to stačí."

---

Allan seděl na malé skále a pozoroval, jak Much s Kate připravují jídlo. Malý John byl v lese na pravidelných obchůzkách a Robin celý den proležel v posteli. Nekomunikoval, nejedl, nereagoval, ale nespal. Allan chtěl něco udělat, ale nevěděl co. Po Emily se slehla zem a on nevěděl, kde začít hledat.
"Allane!" zavolal na něj Much.
"No?"
"Přines mi z police chléb, prosím."
"Hnedka." křikl Allan a slezl ze skály.
Vzal do ruky chleba, a když se otáčel, všiml si dopisu od Emily. Věděl, že by ho neměl číst, protože byl pro Robina, ale zvědavost, mu nedala.
Robine, neodcházím daleko, ale nehledej mě. Jsem navždy tvá a ty to víš. A nikdo, ani Bůh, to nezmění.
Tyto věty si opakoval pořád dokola, když šel k ohništi.
"Neodcházím daleko. Ani Bůh."
"Cože?" zeptala se Kate, protože slyšela, jak si Allan mumlá.
"Nic." zalhal.
"No, řekl bych, že to můžeš odnést zpátky. Začíná kapat. Takže já to tu dovařím a najíme se pod střechou." navrhl Much. A jen co to dořekl, přišel John, že když byl ve vesnici, tak viděl, že v dáli už je černo, "A řekl bych, že sem ty mraky co nevidět dorazí."

---

Emily z okna pozorovala blížící se déšť a přála by si být venku. Pod ním. Nechat na sebe spadnout každou kapku. Vždyť je to tak osvěžující nechat se zmoknout. Ale abatyše měla jistá pravidla. Neopouštět kostel po setmění. To bylo jedno z nich. A zrovna to chtěla porušit. Ale už zítra touhle dobou bude následovat Boha, který jí pomůže. Šla k soše Ježíše, klekla si před ni a sepnula ruce.
"Bože, odpusť, že jsem se od tebe odvrátila na tak dlouhý čas. Já se bála, že ses ode mě odvrátil, protože jsem zažila tolik utrpení. Prosím, odpusť. Teď už vím, že to byla těžká zkouška a za její splnění jsem mohla na vlastní kůži zjistit, co je to milovat. A i když jsem musela ztratit, stálo to za to." Chtěla pokračovat, ale někdo zabušil na dveře. Lekla se, až trochu vykřikla a nervózně se otočila. Vstala a s obavami šla otevřít.

---

Allan se chvíli převaloval v posteli a nemohl usnout. Když ho to přestalo bavit, vstal a rozhlížel se. Robin ležel přesně tak, jak si dopoledne lehl. Možná teď už doopravdy spí a nepředstírá to. Kate spala jak andílek, Malý John chrápal a Much si něco mumlal ze spaní. Důležité pro Allana ale bylo, že spali. A tvrdě. Vstal šel k Robinovi. Zkusil mu vyndat z ruky známku, ale neúspěšně. Druhý pokus se mu taky nepodařil. "Do třetice všeho dobrého." řekl si v duchu a zhluboka se nadechl. Zkusil to znovu. Opět nic. Vzdal to, aby zbojníka náhodou neprobudil a odešel z tábora. Do deště.

---

Emily nervózně vzala za kliku a malinko otevřela.
"Allane?!" vykřikla překvapením. Venku stál promoklý zbojník. "Pojď rychle dovnitř, ještě se nastydneš." řekla. Tentokrát o něco potišeji. Když vstoupil, vyjela na něj: "Co tu děláš?"
"Jdu pro tebe."
"Cože?"
"Musíš se vrátit."
"Ne. Nemůžu."
"Proč bys nemohla?"
"Protože jestli po mně Georges půjde a budu s vámi, tak skončíte. Prozradí vás Johnovi a ten si vás pozavírá a pozabíjí. Jestli jde po mně, tak ať si to odskáču já a ne vy. Na to vás mám moc ráda."
"Aha, proto seš v kostele plném bezbranných jeptišek?" poznamenal Allan.
"Hej! Nech toho. Vzhledem k mé povaze mě tu těžko bude hledat." vysvětlila.
"Ale houby. Vzhledem k tomu, žes byla obyčejná pradlena na hradě tě nebude hledat mezi zbojníky." trval na svém, "Ty se musíš vrátit."
"Proč?"
"Protože… Protože tam seš v bezpečí a taky…"
"A taky co?"
"A taky proto, že Robin…"
"Co je s ním?" vyděsila se Emily.
"Dneska celý den proležel v posteli s tvojí známkou v ruce. Ráno si přečetl dopis a od té doby, jakoby nežil. Leží, předstírá, že spí, nejí. On tě potřebuje. Pochop to. Víš, když Guy zabil Marian a my se vrátili zpátky do Anglie, rozpustil družinu. Jediné, co chtěl, byla Gisbornova smrt. Když jsi přišla mezi nás, změnil se. Mysleli jsme, že už to nikdy nebude tak jako dřív. Protože Ona byla jediná žena, kterou kdy miloval. Ale ty… Díky tobě začal znovu žít. On tě miluje."
"Jak jsi věděl, kde mě najít." otočila Emily.
"No, řekněme, že to byla spíš náhoda, ale řekla jsi to sama. V tom dopise. Že nebudeš daleko a pak něco s Bohem. Poblíž je jen jeden kostel, kromě toho ve městě. Tam bys asi nešla. Jen by mě zajímalo, jak jsi o tomhle místě věděla ty. Nejsi zdejší."
"Jednou jsem kolem něj šla. Ale to je jedno."
"Tak co, vrátíš se?" zeptal se nakonec Allan.
"Ne."
"Proč?"
"Proto." odsekla.
"Proč proto?" nenechal se odbýt zbojník.
"Prostě proto! Hele, už musíš jít. Kdyby tě tu nachytala abatyše, zuřila by." vyháněla ho.
"Emily, vím, žes od nás nechtěla odejít. Vždyť ten vzkaz… Ty jsi u něj plakala. Řekni, že Robina nemiluješ a já odejdu a nechám tě tu."
"Allane, už jdi, zítra budu mít ceremoniál, kdy mě přijmou mezi jeptišky."
"Řekni to. Řekni to a dívej se mi to očí!" rozkázal zbojník.
Emily zavřela oči a přemáhala se. Potom je otevřela a řekla: "Běž. Prosím." Postrčila ho ven ze dveří do deště a zabouchla je za ním.
"Emily!" slyšela Allana, jak mluví přes dveře, ale už neotevřela. Opřela se o ně a sesunula se do dřepu. Co to provedla? Jen do sebrala všechny své síly, vstal a běžela do svého pokojíku. Už neslyšela zbojníka, jak volá: "Já se odbýt nenechám, zítra přijdu znovu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenny | Web | 25. října 2009 v 16:50 | Reagovat

Jej, doufám že se Emily vrátí, chudák Robin..:-(
Hele, napadlo mě, umí Allan vůbec číst? :-D Ale to je jedno, hezká kapitola.

2 Sami | E-mail | Web | 25. října 2009 v 18:44 | Reagovat

Hezká kapitolka ;-) Doufám, že napodruhé už ji přesvědčí aby se vrátila. Třeba by mohl sebou vzít i Robina ;-) Jeho smutným očím přece nikdo neodolá :-D
Lenny: Třeba jim dává Robin lekce čtení ;-) Víš co, chce mít své zbojníky pořádně vzdělaný :-)

3 Míla | 26. října 2009 v 17:18 | Reagovat

Nádherná kapitola, snad jedna z nejlepších  :-)

Je v ní hodně duchovna, nejsi věřící? Jestli nechceš odpovídat, tak nemusíš, ale na mě to tak zapůsobilo!

4 Pauleen | 26. října 2009 v 19:45 | Reagovat

Míla: Nejsem. Jsem ateista, i když věřím na něco mezi nebem a zemí, ale v Boha ne.

Lenny, Sami: Co vám vadí na to, že Allan umí číst? Tak jsem ho to naučila, no a? :D

5 Lenny | Web | 26. října 2009 v 20:14 | Reagovat

Je. Ale to mi nevadí :D:D

Btw. Ok, tak Allan umí číst. Dobře pro něj! :-D

6 Sami | E-mail | Web | 26. října 2009 v 21:07 | Reagovat

Pauleen: Mě na tom nevadí vůbec nic. Abych pravdu řekla, mě vůbec nenapadlo o tom při čtení té kapitoly přemýšlet, dokud jsem si nepřečetla komentář od Lenny :-D Však sem psala, že jim třeba dává Robin soukromé lekce aby je měl všechny hezky vzdělaný :-) Vždyť, jak by řekla Marie Terezie či tatíček Masaryk vzdělání je důležité (mimochodem víte co mi přijde divný, že rusky se Masaryk píše s měkkým i, no i když je pravda, že mnozí by ho napsali s měkkým i i česky).

7 Pauleen | 26. října 2009 v 21:24 | Reagovat

Sami: Uvažovat na i/y v Masarykovi mě ještě nenapadlo. Já vás za to nenapadám, jen mě nenapadlo, že se zstavíte nad takovým detailem.

Míla: Mimochodem, ani jsem ti nepoděkovala za pochvalu kapitoly. Díky díky díky. Vážně mě to potěšilo. *jsem to ale nezdvořák :-D *

8 Sami | E-mail | Web | 26. října 2009 v 21:48 | Reagovat

Pauleen: No mě to taky nenapadlo. Ale v Raduge, to jsou naše učebnice do ruštiny jsou takový jakýsi prapodivný obrázky soch, který mají představovat nějaký významný lidi (ehm jenom představovat, jelikož se jim vůbec nepodobají, jak trefně poznamenala kámoška, masaryk vypadá spíš jak lenin) a je tam právě i on a je tam jeho přijmení napsaný rusky, tak sem si toho všimla.

9 Lenny | Web | 27. října 2009 v 19:52 | Reagovat

Jistě že můžeš, aspoň někdo další :-D
A prázdniny jsou božský - pět dní bez školy 8-)

10 ♥Terka♥ | Web | 27. října 2009 v 20:16 | Reagovat

jů krásný dess:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama