Říjen 2009

1. Ze školy před kameru

31. října 2009 v 9:34 Hvězda
Přestože jsem měla letní prázdniny, musela jsem jít do školy hned v jejich první týdnu. A to dokonce několikrát. Jednou tam nebyl můj třídní učitel, ale jen ředitelka, podruhé to bylo obráceně. Problém byl v tom, že se museli ti dva sejít. Když jsem se do školy dostavila potřetí, byli tam oba, ale oznámili mi, že se nejprve musí sejít nějaký výbor nebo schůze. Nebo tak nějak. Prostě zmatek. Takže jsem opět odešla s prázdnou domů. A málem bych vám zapomněla říct, že režisér - Paul (příjmení není důležité, prozatím) - byl už celkem naštvaný, chtěl začít točit se mnou a já nemohla, dokud nebude vyřízené papírování se školou.

ONO TO FUNGUJE!!!

31. října 2009 v 9:23 bloopers
Nebo "Ono to žije!", ale bůh ví, co křičel Dr. Frankelstein, když mu obživl malý velký Frankelsteiníček - monstrum, ne? ;)
Tak jako tak... Díky Luss už je tenhle blog v plném provozu. Doufám, že se vám vzhled líbí, mně teda moc.
Tak se mějte... Já jdu "tvořit" domácí úkoly - máme si z literatury vypsat anglickou, ruskou, francouzskou a německou prózu. Mám zatím jen anglickou a už teď na tři stránky A4. No a taky musím napsat úkol z němčiny, na který jsem se minule vykašlala.
Pauleen

Technické problémy

30. října 2009 v 19:06 Co se děje...
Měním lay a někde se to zadrhlo. Takže čekám na pomocnou ruku od Luss, která ho vyrobila.
Promiňte za ten bordel, co tu v nádledujících chvílích, hodinách či dnech bude. Dám to do pořádku (snad).
Díky.

Pauleen

Lay Breath

30. října 2009 v 19:03 Ostatní

Tak převlékáme!

Minulý lay: Breathe
autorka: Carmen
Líbil se mi i přes svou pochmurnou šedou barvu. A byl tu od založení blogu, takže od 14. srpna a to je celkem dlouho. Někdo převléká častěji:).

Skáče radostí div se nepropadne k sousedům pod ní...

28. října 2009 v 18:46 bloopers
V pondělí, když jsem doučovala holky, jsem si (zatímco psaly pěkně diktátek) pustila na netu nové video Anastacii. Je to písnička Stalemate a k tomu, aby ji zpívala, ji pozvala skupina Ben's Brothers.
Ten klip je úžasný a ta písnička... *zasněně zavře oči a mlčí... a k tomu ten přiblbý výraz...*
Takže jsem se snažila ta písničku samozřejmě stáhnout a poslat mailem, abych holky nerušila. Doma jsem zjistila, že ta písnička je nazpívaná s Joss Stone (nic proti ní, ale tu jsem fakt nechtěla!!)

Takže jsem zasedla a hledala sama. A nic. Prostě české servery jsou zaslepeny Lady Gagou, Black Eyed Pease a Miley Cyrus a bůh-ví-čím ještě, ale pořádnou písničku od stálice hudebního nebe nemají. Já si je klidně ráda poslechnu, ale když něco hledám, tak se mi tam ten zbytek prostě plete. Celý večer jsem byla naštvaná tak, že jsem si v afektu napsala dost sprostý status dokonce i na "fejsbůk".

Dneska koukám - nejen, že se mi na to někdo ozval, ale dokonce jsem byla pochválena za dobrý vkus, ale dokonce mi kámoš - hudebník, poslal odkaz na nějaký server, kde ji přímo vyhledal.
Dala bych mu pusu, ale nešlo to, tak dostal jen tu virtuální;).

Teď tu písničku poslouchám snad po podesátý... Pořád dokola... Ach jo...
Pája se nám zamilovala:D..

A ochutnávka:
Give me something then I'll believe it
Give me something and I will wait
But if you give me nothing
I can't help feeling
I'm in stalemate with you
Stalemate with you
I need more
I need more
What are you waiting for?
It's so frustrating

(Vzhledem k tomu, že mi blbne PC, tak sem nemůžu dát video. Takže jestli se vám to zalíbilo, prohledejte youtube ;) )

zdroj obrázek a text:Anactacia.cz

Music is my life
Pauleen

Oni

28. října 2009 v 17:23 Jednotlivé povídky
Rozhodla jsem se (a to z čiré lenosti a neschopnosti něco vytvořit), že sem postupně dám povídky ze starého blogu. Navíc mě celkem vytáčelo a deprimovalo, že mám založenou rubriku "Jednotlivé povídky" a je pořád prázdná.
Jako první sem dám povídku "Oni". Na jednom blogu jsem s ní vyhrála druhé místo a musím říct, že jsem s ní docela spokojená. (a vím, že samochvála smrdí)


Jednoho teplého prosluněného letního dne se návštěvníkům hřbitova naskytl zajímavý a pravděpodobně neopakovatelný pohled. Uprostřed plácku, na kterém ještě nebyl žádný náhrobek se konal pohřeb. To zrovna není ta zvláštní věc, co mohli kolemjdoucí vidět. Pohřby se zrovna na tomto místě dělají poměrně často. Co bylo ale zarážející, byli lidé okolo hrobu.

11. Prostě proto!

25. října 2009 v 15:17 Návrat krále
Abatyše odvedla Emily do jednoho z pokojů.
"A jsi si jistá, že chceš přijít mezi nás?" zeptala se jí ve dveřích, když odcházela.
Emily, která seděla na posteli, kývla a řekla: "Ano. Vím, že Bůh je jediný, kdo mi může pomoci. Nikomu jinému se to nepovedlo."

Jen pár slov...

25. října 2009 v 14:04 bloopers
Ó bože, jak já se těším na příští týden. Jen pondělí a úterý ve škole a pak volno. Volno! VOLNO!!!
Pardon, nechala jsem se unést:).
Ale i tahle skvělá zpráva má druhou stranu - během těch dvou dnů, co budeme ve škole, píšeme 4 písemky. Z matiky - pohodička (snad), z němčiny půl lekce - to snad dám, když se na to kouknu, no a pak ještě volitelnou němčinu - slovíčka - část znám, tak sna to nějak napíšu. V úterý píšu z angličtiny. To bude průser! Je to plno přídavným jmen i s protiklady a nemám šanci. Poslušný, hodný, zlý, lakomý, veselý, citlivý,.... (i když zrovna část těchto bych dala).
No jo, prostě záleží na úhlu pohledu (a jak by řekla má milovaná K.. "Změř ho!")...
Ale dost o škole.
Sesmolila jsem další kapitolku Návratu krále a Hvězdy, takže jsem jednu během dneška hodím. Nejspíš to bude ten Návrat, protože Hvězdu si chci po sobě ještě přešíst, jestli to není moc velká blbost. Ale ještě uvidím.
Teď musím napsat úvahu na domácí vězení. Tedy ten trest pro zločince, ne když vám rodiče řeknou: "Doma zůstaneš a ven ani na krok!" Napsat o výhodách a nevýhodách. Proč nám nemůže dát normální téma? Nebo spíš - proč musíme psát úvahu?! O té, kde jsme měli pozměnit článek školního řádu a proč, tak o té vyprávět nebudu.
No nic. Jdu se snažit napsat sloh a pak se můžete těšít na povídku.

Pauleen


Titulek se po (nečekaně) dlouhé době hlásí

19. října 2009 v 18:18 bloopers
Ech, nenávidím úvody, ale to už jsem tu asi psala.

Prostě a jednoduše se chci omluvit za (na mě překvapivě) dlouhou neaktvitu. Od minulého pondělka jsem nenapsala ani ťuk, kromě reakcí na vaše komentáře. Mimochodem, díky za ty vaše komentáře a slibuji, že to s Emily nějak vyřeším.

No, a teď k tomu, abyste věděli, kde jsem se celý týden flákala. Kromě několika písemek a tím pádem a pár hodin učení na ně, vlastně ani nevím, co jsem dělala v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Absolutní okno.

V pátek jsem, a to vím jistojistě a na 100%, zaběhla po škole do banky kvůli zařizování účtu a pak měla co dělat, abych stihla autobus ke kamarádce. Pořádala totiž dámskou jízdu a já byla pozvaná mezi ony vyvolené ladies, které byly pozvané. Nejprve jsem pomáhala s přípravou občerstvení a pak jsme krandaly o všem možném. Když už to vypadalo, že nikdo další něpřijde, přemístily jsme se do obývacího pokoje a pustily si film Chicago, skvělý muzikál s Cathrine Zeta - Jones, Richardem Gerem a filmovou Brigitte Jones, Renee Zellweger. Miluju písničku Vězeňské tango šesti vězenkyň (ono to nemá asi nějaký přesný název, ale co), ale to je vedlejší. V půlce filmu to hostitelka stopla, protože to stejně nikdo nesledoval a začaly jsme hrát hru Activity.
Je to celkem vtipná hra, ale "nejúžasnější" bylo, když jsem měla pantomimicky předvést zajíce na divoko. Pro začátek jsem naznačila toho zajíce, což ostatní uhodli, kromě někoho, kdo zařval "Veverka!". No a pak jsem tam divoce poskakovala, jakože na divoko. "Šílený!", "Potrefený!" nebo "Střelený!" Přestala jsem poskakovat jako magor a naznačila jsem talíř a jakože jím. "Zajíc na pekáči!", "Pečený!", "Zajíc na talíři!" Opět jsem začala skákat po celém pokoji, v obličeji rudá od toho, jak jsem se dusila smíchy. Když konečně uplynul časový limit, odevzdaně jsem hodila rukama a řekla odpověď.
"A proč se u toho tak blbě tlemíš?" zeptala se mě B.
Odešla jsem brzo, takže nevím, jak holky dopadly, ale zajíc na divoko jě prostě zajíc na divoko.

V sobotu jsem se chystala na prodlouženou. Kamarádce slibuju už asi měsíc, že se na ni přijdu podívat a ono pořád nic. A tentokrát jsem šla. Vzala jsem k sobě kamaráda a přilepili jsme se na kamarádčinu babičku, jakože já budu její sestřenice a on bude můj přitel a spolu s "naší" babi se jdeme podívat. Jenže ten ******************** učitel tance nás tam nechtěl pustit, že prý nejsme rodiče, takže si máme počkat. No a samozřejmě jsme se tam nedostali, protože bylo vyprodáno. Poto se nás tam spolužačky snažily všemožně procpat a dokonce přišly i za tou babičkou, která pro mě přišla a řekla, že jsem její vnučka.
P.: "Díky, holky. No, venku je dalších 6 lidí, který bych sem ráda dostala. Máte nápad?"
L.: "No to teda ne, venku je R. (spolužák) a ty teď půjdeš a získáš pro něj vrácenku jako pro přítele. Ty lidi venku mi jsou ukradený. Já šla za tou babičkou, abys mohla dovnitř, tak sem dostaň R.!"
Naštvaně jsem vyšla ven, získala vrácenku a šla ke spolužákovi.
"Na, tady máš vrácenku, dej mi padesát korun za vstup, já odcházím."
Byl trochu v šoku, jak jsem to na něj vybalila, takže neprotestoval.
Vyšla jsem ven ke skupince oněch šesti lidí, bez kterých to nemělo cenu a první, co jsem řekla, bylo: "L. je nehorázná kráva." (pozn.: ne jen kvůli tomu, už dlouho s ní mám nevyřešené účty)
Smích...
Místo tanečních jsme zakotvili v nějaké hospodě, či co to bylo a tam jsme pomlouvali učitele z tanečních a vyřizovali různé telefonáty s pár klukama.

P. (telefon): "Ahoj, nechceš přijet na taneční? Ono je teda vyprodáno a ten blb nás tam nechce pustit, ale stejně - nechceš přijet?"

O.: "Já tam vlez oknem, ale on si mě všiml a začal řvát, že zavolá policajty, tak jsem pak vylez. Ale příště to zkusím znova. A jak se na ty taneční dostanete vy?"

H.: "Co ty tu tak stojíš?"
P.: "Co by? Koukám, jak hrajete a snažím se to pochopit. Teda... Já vím, jak se hraje kulečník, ale... Vlastně... No prostě stojím a koukám."

Jaj, to jsem se rozepsala. Tak snad jsem vás tím neuspala.

A nakonec. - V dějepise jsme začali brát Anglii v 16. století. Jindřich VII. (kterého teda učitel ošklivě odbyl) a po něm Jindřich VIII. a jeho šest žen. Já teda Tudorovce sledovala jen výjimečně a stejně je přestali dávat po první sérii (a HBO nemám :o/ ), ale mě Anglie zajímá tak celkově. Prostě láska mého života (já pořád říkám, že jsem se narodila ve špatné zemi). Když jsem se při hodině zmínila o tom, že mě tahle kapitola bude bavit, otočila se na mě S.: "Tak uvidíme, jak se to odrazí na tvé písemce." (pozn.: ironické "ha ha ha")

Jádydádydá
upovídaná Pauleen