5. Když se zrodí pravé přátelství

4. září 2009 v 17:51 |  Návrat krále
Robin přiběhl zpátky do tábora a sedl si vedle Muche. Šeptl mu něco do ucha a sluha pokýval hlavou.
"Jdu si už lehnout. A Muchi?" řekl Robin a vstal.
"Ano, pane?"
"Nesmí o tom vědět. Chci jen, abys na ni dohlédl. Nic víc."
"Dobře, Robine."

---

"Už dobrý?"
Em se lekla až nadskočila, myslela si, že Kate už spí. Mýlila se. "Promiň, já tě nechtěla vzbudit," omlouvala se Emily.
"Nespala jsem."
"Jestli to bylo kvůli mně, tak už můžeš. Dobrou," řekla jí drze Em a lehla si.
Ráno dívky probudilo klepání na dveře. Rychle vstaly a trochu se upravily. Vyběhly na chodbu, kde už stála další děvčata. Všechny se postavily do řady. "Stará bába", jak hlavní pradleně přezdívala Kate, chodila od jednoho konce řady ke druhému a mluvila k dívkám: "Takže holky, za chvíli přijde princ John a vybere dvě z vás. On vám řekne víc." Otevřely se dveře a on vstoupil dovnitř: "Dobré ráno dámy. Mezi vámi jsou dvě štastné dívky, které dostanou práci jako služky pro mého hosta. Vaším úkolem bude, aby se měl co nejlépe." Princ se potom na všechny strojeně usmál a podíval se na stařenu: "To jsou všechny?" "Ano, pane." "Dobrá." Potom procházel kolem všech pradlenek a prohlížel si je.
"Ty." ukázal na Kate a ona se uklonila a usmála se.
"No vidíš." pogratulovala jí Emily, ale sama si přála raději zůstat u necek.
"A ty." řekl princ John. Do Em jakoby uhodil blesk a její přání se nesplnilo. Uklonila se.
"Pojďte za mnou." poručil John a obě dívky šly za ním tak, jak chtěl.
Dostaly stejné šaty. Jednoduché, modré, s krátkým rukávem. Kate byla štastná, ale viděla, že její kamarádka není.
"Copak se děje?"
"Nic nic. Všechno je v pořádku." zalhala zase Emily.
Kate jen pokrčila rameny, protože už ji trochu znala a věděla, že je tajnůstkářská. Položila ji ruku na předloktí na znamení, že stojí při ní. Emily se usmála. Na okamžik se chytly za ruce.
Zaťukaly na dveře a otevřel jim host prince Johna. Muž, kterého si Em pamatovala z dětství.

---

Dělej! Zmiz! Večeři! Padej! Hni se!
Slova, která slyšela v hlavě, se stále opakovala a byla hlasitější a hlasitější.
"Néééé!" Vykřikla.
"Sklapni!" křik muž a hned dostala pohlavek. "A radši tu ukliď!"
"Ano, pane." pípla a poprvé po dlouhé době se jí zaleskla v očích slza.
Tohle musí skončit. Musí.
Seděla na své malé posteli, v ruce držela truhličku.
Otevřela ji.
Vyndala stříbrný prstýnek a malinkatým fialkovým kamínkem a navlékla si ho na prst. Dál tam měla dopis, který četla tolikrát, že ho znala nazpaměť, pár zlaťáků a stříbrňáků, světle zelený šátek a malovaný obrázek mladé ženy.
"Mami." špitla.
Vše schovala zpět do truhly, tu uložila do kožené brašny, kde už bylo teplé oblečení a jídlo, které ukradla ze spižírny, když její pán učil dva hochy z vesnice střílet z luku. Počkala, než muž usne a potichu se vytratila z domu. Doběhla na konec vesnice a po pěšině se vydala na jih. Do Anglie. Věděla, že už nemá domov, ale kdyby přeci jen nějaký našla, bude to právě tam. Ne ve Skotsku, ale v Anglii.

---

Zadívala se do těch očí.
"Pojďte dál." usmál se muž a pustil je do svého pokoje, "Princ John je velmi pozorný a má dobré oko. Vybral moc dobře. Vaše jména?"
"Kate."
"Jane."
"Nádhera, jako sestry." blekotal, "Kate, mohla bys mi donést víno? A ty… Ehm… Jane? Jane, na, tady máš. Jdi na trh a kup mi nějaké ovoce. Jablka nebo tak něco. Aby to bylo sladké."
Obě vyšly z pokoje a zamířily každá na jinou stranu.
Emily stála u stánku z ovocem a rozhodovala se. Jahody nebo švestky. Jablka neměl obchodník moc hezká, tak vybrala jen jedno a rozhodla se, že přinese ještě něco navíc, kdyby si to rozmyslel.
"Co to bude, slečinko?" usmál se obchodník.
"Já nevím, zatím se pořád rozhoduji." zvedla hlavu od ovoce a usmála se. V jejím zorném poli bylo ale něco divného. "Omluvíte mě? Já za chvíli přijdu. Zatím budu přemýšlet." Trhovník se usmál a ona odběhla o kousek dál, aby se přesvědčila, zda neměla vidiny.
Neměla.
"Muchi." křikla potichu, "Co tu děláš?!"
"Já… On Robin - " koktal.
"Řekla jsem, že to zvládnu. Můžeš jít, nepotřebuji tě tu."
"Ale Robin -"
"Ne! Běž, vážně. Robin je hodný, ale všechno je tu v pořádku."
Chtěl ještě protestovat, ale dívka ho zarazila se slovy, že už musí oba jít. Vrátila se ke stánku s ovocem, koupila pár jahod a šla zpátky do hradu. Tam už ji čekala Kate. Emily kolem ní proběhla, dala svému staronovému pánu ovoce a vrátila se k ní. Obě beze slova došly až do jejich pokoje a jen co Kate zavřela dveře, zeptala se:
"Kdo jsi?"
"Prosím?" nechápala Emily.
"Já tě viděla. Mluvila jsi s tím mužem. Nejsem si jistá, ale myslím, že to byl zbojník. Chceš, aby tě zavřeli?"
"Ach, Kate." vzdychla Em a posadila se na postel.
"Žádný 'Ach, Kate'. Vím, že o sobě nechceš moc mluvit, ale jedno mi řekni: Byl to zbojník nebo ne? A nelži, jsme přece kamarádky, ne?"
Emily se dostala do obtížné situace a nevěděla jak z ní ven.
"Já…" začala, "ti to teda povím, ale nesmíš mě odsuzovat a ani prozradit, slibuješ? Jako přítelkyně přítelkyni." Kate kývla a poslouchala dál. "Ano, byl to zbojník. Je od Robina Hooda." Dívka na ni vytřeštila oči a už už chtěla něco říct, ale rozhodla se, že počká do konce. "A já jsem také od Robina Hooda."
"Cože?" vykřikla.
"Pššš!"
"Ale ale ale … Nemáš známku. Slyšela jsem, že všichni od něj mají známku."
Emily povytáhla sukni a Kate si všimla provázku uvázaného kolem kotníku. Na něm visela zbojnická známka.
"Páni. Ty znáš Robina Hooda." vzdychla Kate a nemohla tomu uvěřit, "Ale proč jsi tu jako pradlenka?"
"Potřebuji vědět, proč je šerif pryč."
"To nevím. Nikdo to tu neví. Nikdo si ani nevšiml, že odjel. Jen strážný u brány."
"Já vím. To mi moc nepomůže. Kate? Slib mi, že budeš mlčet." poprosila nakonec zbojnice.
"Jako hrob." slíbila pradlenka a na stvrzení nejen slibu, ale i věrného přátelství si podaly ruce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Temprence | E-mail | Web | 4. září 2009 v 20:23 | Reagovat

Vyvíjí se to zajímavé. Těším se na další kapitolku  :-)

2 Kejtie ~ I love you, my Affs :o* | Web | 5. září 2009 v 9:02 | Reagovat

Woow je to zajmavé, i ty ostatní díly už jsem je čatla, těším se na pokračování. Nepochopila jsem tvou otázku na mém blogu...

3 Míla | 5. září 2009 v 9:28 | Reagovat

Pěkné - jsem ráda, že se holky spřátelily  :-)

4 anawy | 5. září 2009 v 17:14 | Reagovat

páči sa mi ako strieaš emiline spomienky a súčasnosť, je to vážne zaujímavé čítanie a som zvedavá, ako to bude pokračovať  :-)

5 Pauleen | 5. září 2009 v 17:31 | Reagovat

anawy: Musíte se o ní přece dozvědět víc, ne? ;-) A řekla bych, že tenhle způsob je zajímavější než jen dlouhý monolog, ve kterém všechno vypravuje, i když počítám s tím, že i tenhle monolog budu muset jednou taky někdy použít... :-|

6 anawy | 6. září 2009 v 10:53 | Reagovat

no to máš pravdu  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama