4. Jen díky pěkné tvářičce

1. září 2009 v 18:49 |  Návrat krále
"Ne." vydechla s uslzenýma očima upřenýma na hosta.

Všichni se na ni podívali. Ne proto, že by slyšeli ji, spíš proto, že slyšeli žuchnutí a viděli, jak se pomalu snáší k zemi spousta převážně bílého prádla. Dívka si docela rychle uvědomila, co právě způsobila a rychle se sehnula, aby vše sebrala. Nebylo to ale dost rychle na to, aby si toho nestihl všimnout princ John. Naštěstí tu nebyl Gisborne, přesto se radši otočila, aby ji nebylo vidět do tváře. A ne kvůli Guyovi, ale kvůli onomu muži, který přijel. Bála se, aby ji nepoznal.

---

"Pojď sem! Dělej! Udělej mi večeři!" křičel muž na mladou, asi dvanáctiletou dívenku. Ta neochotně, ale poslušně přiběhla a ve spěchu mu připravila chléb s tvarohem a mléko. Zatímco její pán jedl, měla možnost také něco malého zakousnout. Když si párkrát kousla do suchého krajíce (tvaroh byl jen pro pána a nic jiného nebylo, protože trh měl být až další den), uslyšela hlasité říhnutí, které znamenalo, že večeře skončila. Vyskočila a rychle poklidila.
"Běž rychle uklidit dvůr. Přijde mi sem návštěva, tak ať nevidí ten svinčík. A dělej, budou tu každou chvíli." zařval muž.
"Ano, pane." píplo děvčátko a šlo udělat to, co přikázal.
"Počkej!"
Dívenka se zastavila.
"Přiveď krávu z pastvy! Dělej, co tu stojíš?"
Holčička zametla dvorek a doběhla pro stračenu, jak jí řekl její pán. Když se vrátila, stál vedle domku a naproti němu byl cizí mladík. Oba drželi v ruce meč a bojovali. Chlapec udělal chybu a už ho jemně pokáral a řekl mu, co má udělat jinak. Ale on ho nevnímal. Díval se na mladou dívku, jak se snaží přemluvit stračenu, aby šla tam kam, má. Jeho pohledu si všiml starší muž a podíval se tím směrem.
"Omluvíš mě?" zeptal se mladíka a odešel za dívkou.
"Co tu děláš?"
"Já, pane, dělám, to co jste chtěl. Odvádím krávu." špitla.
"To mělo být už dávno hotové! Ať už tě tu nevidím! Padej!" poručil a vrátil se k mladíkovi.
Dívenka odvedla kravku a šla do své komůrky, odkud potají sledovala svého pána a mladíka jak spolu bojují.

---

"Omluvte mě." řekl svému hostu princ John a šel k pradlence, která vzbudila rozruch na celém nádvoří. Chytl ji za vlasy: "Co tu provádíš?"
"Já… Omlouvám se pane. Vyklouzlo mi to z ruky. Už se to nestane. Slibuji." koktala Emily.
"Nechal bych tě zavřít, ale na to jsi moc hezká. Díky tvé tvářičce ti odpouštím. Jak se jmenuješ?" zeptal se panovník a stále ji držel za vlasy.
"Jane." zalhala. Bylo to první jméno, které ji napadlo a zpětně si uvědomila, že vlastně není tak špatné.
"Dobrá. Jane. Ukliď to a zmiz mi z očí, než si všechno rozmyslím a pošlu tě radši do žaláře!"
"Ano, pane."

---

"Kolikrát jsem ti říkal, že když mám práci, tak mě nemáš rušit a lézt mi na oči?!" zařval muž.
"Promiňte, pane, ona ta kráva - "
"Mně je jedno, co kráva, tys tam neměla co dělat. Tady někdo potřebuje potrestat," a než si stihla dívenka uvědomit, co právě řekl, a utéct, popadl do ruky řemen a několikrát ji s ním přetáhl. Holčička plakala, ale věděla, že nemůže vydat ani hlásku, protože by dostala víc. Za ty roky si to už pamatovala.
Když skončil, pustil ji ruku a strčil do ní.
"Padej!"
Dívka vyběhla z místnosti a utíkala k sobě. Lehla si na bok a hladila si ruku a zadek, kde se jí začaly objevovat modřiny od řemenu a pevného stisku. Plakala a věděla, že zítra to pojede celé nanovo. A pozítří to samé. A pořád. A že nejspíš není úniku.
Plakala a plakala, až po chvíli usnula vyčerpáním.

---

Emily přiběhla do prádelny a přebrala prádlo, které zůstalo čisté a které bude muset znovu přemáchnout. Potom běžela do své komůrky a tam si lehla na postel a plakala do polštáře.
"Co se děje? Kdes tak dlouho byla?"
Zvedla hlavu a všimla si, že na vedlejší posteli leží Kate. "To nic." zalhala. Uvědomila si, že lže až moc, ale tohle vážně nemohla říct.
"Hele, no tak. Já sice nevím, jak se jmenuješ, ale jestliže spolu budeme bydlet, ráda bych byla tvojí přítelkyní. A přítelkyně si pomáhají," usmála se pradlenka.
"Jsem Jane," použila Emily své vymyšlené jméno, "To by mohlo prozatím stačit." S těmito slovy se zvedla, poprosila Kate, jestli by si mohla půjčit její plét, a když dívka svolila, vyběhla zbojnice ven.
Běžela až do lesa a tam zpomalila. Došla do tábora, kde u ohniště seděl Malý John.
"Ale ale, kdopak to přišel?" přivítal ji a tím zároveň upozornil ostatní. Zbojníci vyšli z tábora a pozdravili ji.
"Posaď se a povídej." políbil ji Robin a usmál se.
"No, dneska přijel nějaký muž. S Gisbornem jsem se zatím naštěstí nesetkala. A ještě nevím, proč je šerif pryč, ale to zřejmě neví nikdo." začala..
"Hm, to není moc dobré." zhodnotil situaci Hood.
"Jakto?" zeptal se Much.
"Když o tom neví nikdo, je to tajné - " začal vysvětlovat.
"To je účel toho slovíčka 'tajné'," utrousil Allan a všichni se rozesmáli. Všichni až na Robina.
"A když je to tajné, tak to v případě šerifa nevěstí nic dobrého." dokončil myšlenku, jakoby ho neslyšel, a otočil se na dívku: "Nevíš, kdo je ten muž?"
"Ne." Zase lež! "Já… Já bych se asi měla vrátit." vstala a byla na odchodu.
Robin ji dohnal a šel chvíli s ní. Byli potichu. Když už věděl, že jsou z dohledu ostatních, chytil dívku jemně za ruku: "Stalo se něco?"
"Ne." V duchu si vrazila facku.
"Nelži."
"Nelžu." A další.
"Em."
"Robine, prosím," dívala se na něj psíma očima.
"Povídej."
"Pamatuješ, jak jsem vyprávěla o tom učiteli? O tom, jak mě mu maminka prodala, aby měla na léky a doktory."
Kývl.
"To on přijel na hrad. Nevím proč, ale prostě tam je. Mám strach, že mě pozná."
"Je to už dávno, ne?" snažil se ji uklidnit.
"Ale stejně."
"Tak proto jsi plakala?"
"Jak -?"
"Poznal jsem to na očích." Prstem ji podepřel bradu a pootočil jí hlavu, aby jí viděl do tváře, ale uhnula pohledem. Pohyb zopakoval, ale znovu se vyvlékla. Objal ji a hladil po vlasech. "Ššš, to bude dobré. Víš co? Řeknu Muchovi, aby chodil denně do města a hlídal tě, kdyby se něco dělo. Co ty na to?"
"Ne, to je dobré. Zvládnu to. Znáš mě, ne?" pokusila se o úsměv.
"Znám, miláčku."
"Měla bych - "
" - jít. Chápu."
Naposledy se políbili a Emily se rozeběhla k hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míla | 1. září 2009 v 19:32 | Reagovat

Chudák Em, to setkání jí vyvolalo nepříjemné vzpomínky!
A taky musím říct, že to celkem zvládla se ctí (i když Robin na ní poznal, že plakala)   ;-)

2 Lenny | Web | 1. září 2009 v 20:18 | Reagovat

To Robinovo známé ,,Ššš" :D

Souhlasím, chudák Emily, snad s tím chlápkem nebude mít problémy :-/

3 Sami | Web | 1. září 2009 v 21:57 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. Robin se na konci choval moc hezky :-)

4 Pauleen | 2. září 2009 v 15:26 | Reagovat

:)
Jen se omlouvám... Psala jsem, že Em bude mít velké štěstí, ale nakonec jsem tu scénu dala do jiné kapitolky. Vážně na poslední chvíli, takže minulý článek už jsem nemohla jen tak přepsat.

5 anawy | 2. září 2009 v 17:02 | Reagovat

vážne pekný diel,chúďa malá Emily

6 Kejtie ~ I love you, my Affs :o* | Web | 3. září 2009 v 13:05 | Reagovat

Jdu si přečíst co jsem vynechala a pak si přečtu i tento díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama