Romeo, Julie a tma

19. srpna 2009 v 10:10
Jan Otčenášek
Romeo, Julie a tma

Příběh se odehrává za druhé světové války.
Jednoho obyčejného večera se v parku na lavičce seznámili Pavel a Ester. On byl obyčejný kluk, co má těsně po maturitě, ona židovská dívka, která se ten den nedostavila na vlak do Terezína. Byla stejně stará jako Pavel. Vyslechl si její příběh o rodičích a o tom, že jako Židovka je jakási "spodina", a rozhodl se, že jí pomůže. Vzal ji k sobě do takového malého pokojíku, protože věděl, že když neodjela ve vlaku, nezbývá jí nic jiného než utíkat nebo se skrývat. Seznámil se s ní blíž, nosil jí tam jídlo a knížky. Zalíbila se mu a po několika večerech strávených mezi čtyřmi zdmi, které Ester nikdy nemohla opustit, se do sebe zamilovali.
Doba byla čím dál horší. Střílení lidí bylo na denním pořádku, lidé udávali své sousedy a Němci vyhrožovali smrtí. Pavel věděl, že Ester u něj nemůže zůstat pořád. Přemýšlel, jak by s ní mohl utéct. Najednou bylo ale pozdě. Vojáci byli ve všech ulicích ve městě, obkličovali a prohledávali každý dům. Nebylo úniku. Pavel byl v bytě s rodiči a přemýšlel, co ona dělá sama v tom jeho kumbálku vedle krejčovství. Ester viděla malým oknem, co se venku děje a chtěla utéct. Popadla to jediné, co měla - kufřík se svými věcmi - a utekla do dílny. Tam ji někdo chytil. Byla vystrašená, ale slyšela, že ten někdo ji schoval a bránil před jiným mužem, který hledat "tu Židovskou holku, kvůli které je všechny postřílí". Neznámý zachránce jí chtěl ještě pomoc, ale bránila se a utekla od něj. Vyběhla z domu. Všude okolo sebe viděla vojáky a snažila se, aby ji neviděli. Ale nepodařilo se jí to, a tak utíkala, i když už to asi nemělo cenu.

Citát:
(úplný konec příběhu)
Neslyšela už, jak se ze všech stran táhle rozhvízdaly píšťaly. Ani užaslé výkřiky honců, chraplavé povely! Všechno se upjalo k těm několika zbývajícím krokům do bezpečí. Už je tu!
Upadla jako podťatá naráz celým tělem na pokraj nepožatého trávníku, rozhozenýma rukama objala zemi, prsty nahmataly chladivou hlínu a vryly se do ní. Kapky ranní rosy třpytící se na rozhoupaných stéblech trávy jí spadly do vlasů.
Střelba ustala, nastalo ticho.
Ticho po bouři.
Nevnímala je. Nepohnula se, ani když k ní dupavým během po dlažbě dorazilo pár těžkých okovaných bot.
Zastavily se v trávě v kruhu kolem ní.
Chvíli postály: pak ji jedna nacvičeným, pomalým pohybem převrátila naznak, tváří k slunci.
Kdosi překvapením hvízdl a řekl klidným hlasem už docela beze zloby:
"Schau mal, Ernst! Da ist ja eine junge Jüdin…"
(překlad: "Podívej se, Arnošte. To je, ano, mladá Židovka.")


Mé hodnocení: Knížka se četla skoro sama a příběh vás vtáhne a cítíte se jako jeho součást. Nebo alespoň u mě to tak bylo. Knížečka je krátká, úzká, takže by vám mohlo stačit tak jedno nebo dvě odpoledne. Příběh Pavla a Ester byl dokonce zfilmovám. Já ho neviděla, protože když jsme na něj šli se školou, tak jsem byla marod, ale ráda bych se podívala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kejti* | Web | 19. srpna 2009 v 18:49 | Reagovat

Ahoj jak to je teď když máš new blog mám si u mě v Affs přepsat adresu??:)) PS: pěknýý design!

2 ©heeky | Web | 19. srpna 2009 v 20:09 | Reagovat

Vypadá to docela zajímavě, ale mě smutné knížky vždycky rozbrečí.

3 Kejti* | Web | 19. srpna 2009 v 20:12 | Reagovat

ok, na obrázky na ikonce je jessica alba...

4 anawy | 22. srpna 2009 v 17:18 | Reagovat

škoda, že to tak smutne skončí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama