Miláček

27. srpna 2009 v 9:00
Guy de Maupassant
Miláček (v orig. Bel Ami)

Georges Duroy, bývalý poddůstojník v Alžírsku, si myslel, že už bude jen od výplaty k výplatě počítat každý frank a bude rád, když mu peníze vystačí na celý měsíc. To se ale změnilo, když potkal svého starého známého Forestiera. Ten mu nejen nabídl práci v novinách La Vie Française, ale seznámil ho i s mnoha vlivnými lidmi z vyšší vrstvy.
Díky Forestierově ženě Madeleine psal dobré články do novin. Byl také milencem její přítelkyně Clotildy de Marelle.
Opustil svoji starou práci úredníka u Severní dráhy, protože teď vydělával mnohem více, nejen v novinách. Neustále si půjčoval peníze a nevracel je.
Získal přezdívku "Miláček" díky úspechu u žen.
Později Forestier zemřel; měl totiž vážné dýchací potíže. A protože se Duroyovi líbila Forestierova žena, požádal ji jako "dobrý přítel" o ruku a vzali se. Sňatkem získal přítelovo místo v novinách a lepší postavení ve společnosti. Milenku, paní de Marelle, ale neopustil. Byla pro něj "výhodná". Spřátelil se také s paní Walterovou, manželkou ředitele novin.
Po svatbě s Madeleine si pozměnil jméno na "Georges Du Roy de Cantel", aby znělo vznešeněji.
Když mu manželství vdovou po příteli nepřinášelo další výhody, nařkl manželku z nevěry a dal se rozvést. S paní de Marelle se stále scházel a jeho druhou milenou byla paní Walterová. Ta mu později začala vadit, byla příliš "vlezlá", a přestal se s ní scházet. Zato se mu zalíbila její mladší dcerka Suzanne. Jelikož byl miláčkem žen, získal si její náklonnost. Suzanne kvůli Du Royovi utekla z domu a tím přinutila svého otce, aby svolil k jejich svatbě.
Paní de Marelle byla však stále Georgesovou milenkou.

Citát:
Když skončila mše, povstal, nabídl ženě rámě a odešel do sakristie. A tu začala nekonečná přehlídka úcastníku svatby. Georgesovi radost tak stoupla do hlavy, že se považoval za krále, kterému přišel lid provolávat slávu. Podával všem ruce, koktal naprosto bezvýznamná slova, zdravil, odpovídal na blahopřání: "To je od vás milé."
Najednou zpozoroval paní de Marelle a vzpomínka na všechny polibky, které jí dal, které mu dala, vzpomínka na všechny jejich něžnosti, na mazlení, tón jejího hlasu, chuť jejích rtů mu zaplavila krev náhlou touhou zase ji dostat. Byla moc hezká, uličnický výraz a živé oči jí slušely. Georges si myslil: >>To je přece rozkošná milenka.<<

Moje hodnocení: Jedním slovem to asi nepopíšu, ale vážně se mi tato knížka moc líbila. Je hezky napsaná a příběh Georgese Duroye je velmi zajímavé. Jak se někdo díky ženám vyšplhá až na najvyšší místa ve společnosti.... Sprosté, ale obdivuhodné. Od Guy de Maupassanta jsme měli povinně přešíst jen Kuličku (přidám za čas), ale babička měla jen tuto knížku. Půjčila jsem si jí a přečetla jsem ji dřív než se ke mně Kulička dostala a musím říct, že knížka má teď čestné místo v mé knihovničce a k babi se nevrátí (ta o tom samozřejmě ví a dovolila). Doporučuji!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sami | Web | 27. srpna 2009 v 11:41 | Reagovat

Tak mimojiné právě na Miláčka jsem byla zkoušená :-D Ale jinak jsem od Maupassanta četla jen Kuličku.

2 anawy | 27. srpna 2009 v 13:04 | Reagovat

ten bol riadny sukničkár teda  :-D

3 Pauleen | 28. srpna 2009 v 20:13 | Reagovat

Sami: Kuličku máme v povinné četbe ke státní maturitě. Snažím se najít obrázek, abych sem tu knížku mohla také dát, ale zatím se mi nedaří. Přinejhorším bude bez něj, ale brzy se tu objeví.
anawy: No to mi povídej. Při každé další už jsem do knížky křičela: "Další?!"

4 anawy | 28. srpna 2009 v 22:57 | Reagovat

:-D  :-D  :-D

5 Sami | Web | 28. srpna 2009 v 23:04 | Reagovat

Pauleen: Ehm to další apod. poznámky padali i u nás v hodině. Ale ehm mám pocit, že nejvíc podobně mířenejch poznámek pronášel sám profesor :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama