Srpen 2009

Tři tečky... (musí se to napsat, jinak to blog nevezme... ta drzost!)

31. srpna 2009 v 9:50 bloopers
Tak vás všechny zdravím v posledním sprnovém (a bohužel i celkově prázdninovém) dni. Zítra škola. Ach jo. Se mi tam nějak nechce. Lidi, se kterými musím ještě dva roky vydržet, než odmaturuju... No hrůza.
A co vy? Taky se tak strááášně těšíte?

Zítra zveřejním další povídku z Návratu krále. Doufám, že to bude jako zpříjemnění toho prvního školního dne:). Něco vám prozradím. Dozvíte se, kdo je ten tajemný host a také to, jaké má Emily štěstí a herecké nadání. (ale že jste hned moudřejší, že jo:D)

Včera jsem brouzdala po netu a našla několik skvělých avatarů. Postupně se tu objeví u některých článků. Já z nich mám radost. I když to jsou jen miniobrázky 100 krát 100 pixelů. Mně se líbí. Zdroj: gůgl:P a stránky by Temp a Rouge (promiňte holky, ale jsou fakt hezké) - u nich jsem "ukradla" nějaké animky s Robinem. Pokud nechcete, abych je zveřejňovala, nubudu. Stačí mi to jen zakázat.

Zítra vám tedy přeju pevné nervy a pěkné počasí.

Takže pac a pusu
Pauleen

35/2009

31. srpna 2009 v 9:36
Návštěvnost za minulý týden (24.8. 2009 - 30.8. 2009) je:

Pondělí: 33
Úterý: 14
Středa: 14
Čtvrtek: 11
Pátek: 14
Sobota: 17
Neděle: 26

Celkem: 129



Zlobíte...:P. Taková docela velká návštěvnost a jen pár komentářů...

Anastacia - Defeated

30. srpna 2009 v 18:15
Aby do této rubriky něco přišlo, když je prázdná, dávám sem jako první článek text písničky. Je celkem působivá a poslední dobou mi dodává hodně sil. Doufám, že umíte anglicky, protože překlad jsem nenašla a nemám dost odvahy to přeložit celé sama.

Titulek tu nechce být

29. srpna 2009 v 14:22 bloopers
A to proto, že vidí všechno kolem sebe.
Svět se zbláznil.
Vy mi nevěříte?
No fakt!

Moje ségra celý den uklízí a poslouchá do toho šmouly. Dneska jsem se od ráda nezastavila, zbrzdil mě jen oběd a počítač. A moje "kamarádka" mi volala o půlnoci a investovala do mě kredit za půl hodiny jen proto, aby se mi (prý) omluvila, že jí trápí to pondělí. Řekla jsem jí svůj názor. Ha! A nepomohlo to. Vedla si úžasný monolog, který jsem neposlouchala, měla jsem mobil asi dvacet čísel od hlavy. Vlastně si nepamatuju moc věcí. Byla jsem unavená. Konečně se mi podařilo usnout chvíli po tom, co jsem zalezla do postele, místo tří hodin civění do stropu, a ona mě po hodině vzbudí. A další dvě hodiny jsem nespala. Brou noc.
Celkem vtipný, vzbudila ségru, a mě málem uspala. Pak probrala (tím, že to položila). Kašlu na to.

Svět se prostě zbláznil.

Už jsem se rozhodla. Budu si povídat s Oslíkem ze Shreka, půjdu k Popelce na mejdan, a nakonec si vezmu prince Krasoně. Je to blb, ale mě už je to všechno fuk! A až mě začne podvádět se Sněhurkou a sedmi trpaslíky, přijde na řadu rozvodový právník a já získám všechny Krasoňovy gely na vlasy. A pak si vezmu Perníčka a osladím si s ním život. Jádydádydá. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

A teď vážně. Přestanu sem psát tyhle kraviny. Ještě mi sem přestanete chodit:D. Rozhodla jsem se, že kauzou..., která zatím nemá jméno a mít asi nebude, nebudu otravovat vás, ale půjčím si ségry plyšovýho medvěda (bože, já píšu kraviny). Budu sem psát jen samé hezké věci, nic víc. Slibuji. Na mou duši, na psí uši. Nebo jak to je.

Paní Pauleen Krasoňová - Perníčková

PS: Jdu škrabat rebarboru, péct koláče a udělám ze sebe Stepfordskou paničku. Do té doby, než mě to omrzí. A večer si pustím Čokoládu (film) a dám s k tomu čokoládu (ňamku). Oříškovou. Hasta la vista!

3. Hledám práci

28. srpna 2009 v 21:31 Návrat krále
(Moc se vám omlouvám. Píšu tu nehorázné kraviny a otravuji vás svými problémy. Ještě chvíli v tom budu pokračovat a nejspíš mě ukamenujete. Takže, abych si to vyžehlila, tak tady máte další díl povídky. A ještě jednou, promiňte...)

Robin začal s vysvětlováním: "Napadlo mě, že by Em mohla jít na hrad jako náš zvěd. Chvíli by tam pracovala a podávala nám zprávy, co se děje, proč přijel John a proč odjel šerif."
"Ale proč zase já?" namítla Emily.

Zde... živá, zdravá a nas*... naštvaná

28. srpna 2009 v 20:55 Stalo se
To "živá a zdravá" se dalo předpokládat, když jsem nebyla v divočině, ale co. Každopádně jsem přijela zas o trochu víc vykrmená, ale znáte babičky, že?
A abych vysvětlila to třetí ošlivé, zlé, špatné, sprosté slovíčko v nadpise... V úterý večer měla být jakási grilovačka u jedné ze slečen, o kterých jsem tu už psala. Slíbila nám, že se ozve, ale to se nestalo, a tak přišel na řadu plán B, tudíž (tohle slovo jsem snad nikdy nepoužila) ten týden strávený na zahradě. V pondělí večer mi píše kamarádka (číslo 2, dejme tomu), jestli s nimi jedu ten druhý večer autobusem grilovat.
Ono se to nezrušilo???
Odpověděla jsem, že o ničem nevím a hned jsem volala hostitelce, abych se zeptala, co to má znamenat. Neozvala se, tak jsem to brala, jakože nic nebude. Na MINIMÁLNĚ desátý pokus mi konečně zvedla telefon. Začala jsem s přátelskou omluvou, že je mi moc líto, že nepřijedu, ale počítala jsem s tím, že když nedá vědět, tak se to ruší, a tím pádem mám něco jiného.
A tím to začalo...
Příštích deset minut jsem se skoro nedostala ke slovu, protože spustila vodopád nadávek a výtek, že se můžu ozvat sama, že nestíhá, protože má fůru práce a že tohle a že tohle. Občas se mi podařilo říct i větu, která obsahovala více než jedno či dvě slovíčka.
Byla velmi milá. (ironie, kdybyste nepoznali)
Nakonec jsem byla nazvána maloměstskou pipkou, co musí být mámě za zadkem, že jsem strašně nespolehlivá a že jsem se strašně změnila. Na to jsem se ozvala: "Cože? Změnila? A vy snad ne?" (všimli jste si, že ta věta má dokonce tři slova?:oD) A ona na to, že ony vůbec. S tím nesouhlasím, slečno Roxy Fox!
Mámě jsem se po telefonátu od své "velké kamarádky" zhroutila. Totálně. Probrečela jsem hodinu.
Doufala jsem, že po těch pár dnech to přejde, ale někde uvnitř mě je kotlík s vodou a ta se vaří a vaří a strašně bublá... Den ode dne je to horší. Ten kotlík jednou vybuchne a to bude zlé... Móóc zlé. Chci jim říct, jak moc mi ublížily. A že je nenávidím, nenávidím, NENÁVIDÍM!!! Já jim dám maloměstskou pipku! A klidně udělám scénu ve třídě! Nebo ne?

Žádám vás o malou radu... Nechali byste velkou (tím myslím HOOODNĚ VELKOU) hádku na veřejnost nebo do soukromí?

Jsem sama. Samotinká... Zůstala mi jen jedna spřízněná dušička... A vy, samozřejmě:o). Ale to je malinko jiné.

Chci křičet, křičet, křičet, KŘIČET...

Jádydádydá... Já jsem malá včelka, metr dvacet velká. Sama vařím, sama peru... Že se na to nevyseru...

Potřebuju cvokaře...

Bubly, bubly, bubly...
Pauleen

Miláček

27. srpna 2009 v 9:00
Guy de Maupassant
Miláček (v orig. Bel Ami)

Georges Duroy, bývalý poddůstojník v Alžírsku, si myslel, že už bude jen od výplaty k výplatě počítat každý frank a bude rád, když mu peníze vystačí na celý měsíc. To se ale změnilo, když potkal svého starého známého Forestiera. Ten mu nejen nabídl práci v novinách La Vie Française, ale seznámil ho i s mnoha vlivnými lidmi z vyšší vrstvy.
Díky Forestierově ženě Madeleine psal dobré články do novin. Byl také milencem její přítelkyně Clotildy de Marelle.
Opustil svoji starou práci úredníka u Severní dráhy, protože teď vydělával mnohem více, nejen v novinách. Neustále si půjčoval peníze a nevracel je.
Získal přezdívku "Miláček" díky úspechu u žen.
Později Forestier zemřel; měl totiž vážné dýchací potíže. A protože se Duroyovi líbila Forestierova žena, požádal ji jako "dobrý přítel" o ruku a vzali se. Sňatkem získal přítelovo místo v novinách a lepší postavení ve společnosti. Milenku, paní de Marelle, ale neopustil. Byla pro něj "výhodná". Spřátelil se také s paní Walterovou, manželkou ředitele novin.
Po svatbě s Madeleine si pozměnil jméno na "Georges Du Roy de Cantel", aby znělo vznešeněji.
Když mu manželství vdovou po příteli nepřinášelo další výhody, nařkl manželku z nevěry a dal se rozvést. S paní de Marelle se stále scházel a jeho druhou milenou byla paní Walterová. Ta mu později začala vadit, byla příliš "vlezlá", a přestal se s ní scházet. Zato se mu zalíbila její mladší dcerka Suzanne. Jelikož byl miláčkem žen, získal si její náklonnost. Suzanne kvůli Du Royovi utekla z domu a tím přinutila svého otce, aby svolil k jejich svatbě.
Paní de Marelle byla však stále Georgesovou milenkou.

Citát:
Když skončila mše, povstal, nabídl ženě rámě a odešel do sakristie. A tu začala nekonečná přehlídka úcastníku svatby. Georgesovi radost tak stoupla do hlavy, že se považoval za krále, kterému přišel lid provolávat slávu. Podával všem ruce, koktal naprosto bezvýznamná slova, zdravil, odpovídal na blahopřání: "To je od vás milé."
Najednou zpozoroval paní de Marelle a vzpomínka na všechny polibky, které jí dal, které mu dala, vzpomínka na všechny jejich něžnosti, na mazlení, tón jejího hlasu, chuť jejích rtů mu zaplavila krev náhlou touhou zase ji dostat. Byla moc hezká, uličnický výraz a živé oči jí slušely. Georges si myslil: >>To je přece rozkošná milenka.<<

Moje hodnocení: Jedním slovem to asi nepopíšu, ale vážně se mi tato knížka moc líbila. Je hezky napsaná a příběh Georgese Duroye je velmi zajímavé. Jak se někdo díky ženám vyšplhá až na najvyšší místa ve společnosti.... Sprosté, ale obdivuhodné. Od Guy de Maupassanta jsme měli povinně přešíst jen Kuličku (přidám za čas), ale babička měla jen tuto knížku. Půjčila jsem si jí a přečetla jsem ji dřív než se ke mně Kulička dostala a musím říct, že knížka má teď čestné místo v mé knihovničce a k babi se nevrátí (ta o tom samozřejmě ví a dovolila). Doporučuji!

2. Co se děje?

25. srpna 2009 v 9:00 Návrat krále
Robinovi celou noc vrtalo hlavou, co by mohl princ John dělat v Nottinghamu. Ať už to bylo cokoliv, nebylo to dobré. Pravděpodobně to mělo co dočinění s králem. Ale proč? Vždyť je stále ve Svaté Zemi.
"Tys vůbec nespal?" vyrušila ho Emily z přemýšlení.
"Ono už je ráno?" podivil se zbojník a promnul si obličej.
Emily se zasmála a řekla, že ano. "Měl by sis jít lehnout." navrhla.
"Kdepak. Ani náhodou." namítl, "Musím přijít na to, co tu dělá John. Bojím se, že jde o krále." Potom se zvedl a přes všechny dívčiny protesty se vydal znovu do města.

---

Mažte se, sluníčko pálí!

24. srpna 2009 v 19:19 bloopers
Poslouchejte maminky, tatínky (ti to asi neříkají, ale kdyby náhodou) a babičky. Někdy mají pravdu.
Dneska jsme byli na koupilišti a já, opálená od moře, to riskla. No co? Hnědá jsem, slunce tu tolik nepálí jako u moře, teploty jsou sotva ke třiceti, léto končí --> přece se už nespálím.
Chyba!
I když mě mamina ve spánku (polospánku) namazala, spálila jsem se. A ne třeba ramena, kde to tolik nevadí.. Né... Když už, tak pořádně, že, Pájo?!
Mám rudej zadek a nemůžu si ani sednout. Au.
Takže z toho plyne poanučení: Nemachrujte a mažte se!
:D

Ale dost srandy. Udělala jsem dobrý skutek. Našla jsem v bazéně náramek, takový jednoduchý. A jako správná občanka jsem ho šla dát do Ztrát a nálezů. Kdybych neřekla to své: "Dobrý den, jsem našla tohle v bazénu.", tak si mě ani nevšimnou. Zakroutila jsem nad tím očima, ale ten dobrý pocit, že jsem udělala dobrý skutek, nakonec zvítězil.
I když je pravda, že jsem si ho mohla nechat. Myslím tím ten náramek. Upřímně, když jsem já ztratila na koupališti náušnici, nikdo se neobtěžoval ji dát plavčíkům, když se mi ve škole podařilo ztratit dva prstýnky, tak je nikdo nedal sekretářce a já jako blbec hledala po celé škole. A nic. Co máme z dobrého skutku? Prd. Možná jen ten dobrý pocit. Ale ten stejně vyprchá. Takže máme opět velký kulový.

vaše zbytečně šlechetná
Pauleen

Od úterý do pátku...

24. srpna 2009 v 19:01 Co se děje...
... tu nebudu. Budu u babi. Nemá počítač, tudíž nemá internet a tudíž budu mimo blog. Ne, žy by bydlela nějak daleko od našeho domu, ale nemůžu běhat denně přes město jen proto, abych to tu zkontrolovala.
Znamená to, že přednastavím nějaké články. Jednu nebo dvě kapitolky Návraty krále a asi knížku do Knihovny. A mí blogoví přátelé, omlouvám se, ale nestavím se u vás. Dohoním to o víkendu.
Děkuji za pochopení...
Pauleen